Otázky a odpovědi

....
• 45
• 46
• 47

Dotaz č.75

Zajímal by mě Váš názor na to, zda je možné posoudit kousnutí klíštětem jako pracovní úraz. Mám na tuto situaci poměrně dost dotazů od zaměstnanců klientů. Dle mého názoru kousnutí klíštětem nenaplňuje definici úrazu. Dále je zřejmě velice těžké prokázat, že zakousnuté klíště pochází z pracoviště zaměstnavatele, protože mohlo být na pracoviště doneseno v oděvu, nebo mohlo již být zakousnuté před nástupem do práce.

Odpověď

Jsou práce, které se vykonávají přímo v přírodě nebo v její těsné blízkosti, takže je možné, že se na zaměstnancovu pokožku přisaje klíště. Jedná se o práce například zahradníka, lesního dělníka, ošetřovatele pasoucího se dobytka apod. Samotné přisátí klíštěte nepředstavuje zpravidla poškození zdraví, nicméně důsledky tohoto přisátí mohou poškození zdraví vyvolat. Může dojít k propuknutí choroby přenesené klíštětem, jako např. lymeská borelióza, ehrlichióza (má podobný klinický obraz jako borelióza) a klíšťová encefalidita. Takováto poškození zdraví ani samotné přisátí klíštěte (kousnutí klíštětem) podle mého názoru nenesou ani znaky úrazu (tedy nemohou být ani pracovním úrazem) ani nemoci z povolání.

Nicméně zákoník práce připouští, že v souvislosti s výkonem práce může dojít i k jiné škodě na zdraví (ust. § 384 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb.) než z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Předpokladem však je, takové poškození vzniklo za okolností, které mají původ v pracovních podmínkách. Pro způsob a rozsah náhrady jiné škody platí ustanovení o odškodňování pracovních úrazů.

Posouzení, zda k poškození zdraví došlo za okolností, které mají původ v pracovních podmínkách, je předmětem dokazování výpovědí poškozeného, svědků, stanoviskem lékaře atd. Je na zaměstnavateli, jak důvěřuje poškozenému, případně zda jsou výpovědi svědků, přímého vedoucího, jaké stanovisko k věci má lékař. Pokud se zaměstnanec domáhá náhrady škody ze shora uvedeného důvodu a zaměstnavatel věc posoudí, že za vzniklou jinou škodu nezodpovídá, pak má zaměstnanec možnost domáhat se svého nároku u soudu, kde bude probíhat obdobné dokazování a posuzování, jak shora uvedeno, zda uvedené poškození zdraví vzniklo za okolností, které mají původ v pracovních podmínkách.

Proto je možné za splnění výše citovaných podmínek uznat případné následky po kousnutí - přisátí klíštěte jako pracovní úraz.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 20. ročník, vydává ROVS

Dotaz č.74

Doba platnosti jeřábnických osvědčení je 3 roky. Prosím o sdělení jakým předpisem je tato doba stanovena a zda tento předpis stanoví i povinné termíny opakovaných školení.

Odpověď

Zajištění úvodního, ale i periodického školení zaměstnanců, tedy i jeřábníků a vazačů, je jedna ze základních povinností zaměstnavatele, stanovená § 103  odst. 1, 2 a 3 zákona číslo 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Zaměstnavatel musí určit nejen obsah, ale i četnost školení i způsob ověřování znalostí zaměstnanců.

Zásadní povinností provozovatele jeřábů a zdvihadel, dle provozní normy ČSN ISO 12480 - 1 je zpracování Systému bezpečné práce - organizační směrnice - předpisu pro provoz, údržbu a opravy. Systém bezpečné práce musí vždy obsahovat kapitoly dle čl. 4.1 ČSN ISO 12480 - 1, jako je navržení činností jeřábu, výběr a zajištění vhodného jeřábu, údržba, prohlídky, zkoušky, inspekce jeřábu, zajištění řádně zaškolených a kompetentních osob, které jsou seznámeny se svými povinnostmi a s povinnostmi ostatních účastníků provozu jeřábu, atd. Zde musí zaměstnavatel stanovit četnost periodického školení, obdobně jako jeho obsah, přičemž vychází z charakteru provozu a z požadavků „Návodu k používání“ výrobce jeřábu. Optimální je zpravidla jednoroční lhůta.

Požadavky na školení jeřábníků, vazačů a dřívějších tzv.  obsluhovatelů, včetně lhůt opakovaných školení, musely být i dříve, dle čl. 121 až 124 dříve platné provozní normy  ČSN 27 0143, stanoveny v organizační směrnici pro provoz jeřábů. Tato směrnice se zasílala k odsouhlasení místně příslušnému inspektorátu bezpečnosti práce. Lhůty opakovaných školení bývaly stanoveny většinou od 1 do 3 let, podle složitosti provozu jeřábů v dané organizaci. V současné době postavení orgánů inspekce práce, jakož i jejich příslušnost a působnost upravuje zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů a stanoviska k provozním předpisům inspekce práce nevydává.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 20. ročník, vydává ROVS

Dotaz č.73

Můj dotaz se týká odborných požadavků kladených na odborné garanty projektů zkoušek na ověřování odborné způsobilosti fyzických osob v prevenci rizik a koordinátora BOZP na staveništi. Můžete mi sdělit, zda odborný garant musí být držitelem osvědčení o odborné způsobilosti podle zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů?

Odpověď

V odpovědi na Vaši otázku je třeba vyjít z ustanovení § 3 odst. 1 písm. d) nařízení vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti (dále jen „nařízení vlády“), kde se stanoví, že žadatel o akreditaci určí fyzickou osobu, která bude odpovědná za vypracování projektu, který se předkládá se žádostí o udělení akreditace Ministerstvu práce a sociálních věcí ke schválení.

Současně se v tomto ustanovení nařízení vlády odbornému garantovi ukládá, že bude odpovědný za dodržování projektu při vlastním ověřování odborné způsobilosti zkouškami a za zajištění jejich odborné úrovně po celou dobu platnosti rozhodnutí o udělení akreditace. Proto jsou v tomto právním předpisu stanovena přísnější kritéria pro odborné garanty. Fyzické osoby, které jsou navrhovány za odborné garanty, musí mít alespoň střední vzdělání ukončené maturitní zkouškou a současně musí mít odbornou praxi nejméně v délce 5 let v oboru činnosti, pro který se odborná způsobilost vyžaduje. Podmínka mít osvědčení z odborné způsobilosti nemohla být v nařízení vlády z roku 2006 uvedena, protože by tuto podmínku nemohla splnit při zahájení udělování akreditací a procesu vlastního ověřování odborných způsobilostí žádná fyzická osoba.

V současné době, kdy tento systém úspěšně funguje již více než 6 let, Ministerstvo práce a sociálních věcí při posuzování projektů přesto doporučuje jednotlivým žadatelům o udělení akreditace, aby za odborné garanty, i za stávající platné právní úpravy, navrhovaly fyzické osoby, které po úspěšně vykonané zkoušce získaly osvědčení osoby odborně způsobilé. Při nejbližší navrhované novelizaci nařízení vlády bude Ministerstvem práce a sociálních věcí zvažována kromě jiného i změna tohoto ustanovení ve smyslu ustálené praxe.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 20. ročník, vydává ROVS

Dotaz č.72

Jsem absolventem pomaturitního dálkového studia v oboru bezpečnost a ochrana zdraví při práci na střední průmyslové škole, kde bylo studium bezpečnosti práce odborně zabezpečováno ve spolupráci s Institutem výchovy bezpečnosti práce v Brně. Studium jsem úspěšně ukončil maturitní zkouškou a obdržel osvědčení pro výkon funkce specialisty bezpečnosti práce bez omezení platnosti tohoto osvědčení. Můj dotaz zní, platí mi toto osvědčení i dnes, resp. musím absolvovat další zkoušku podle zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů?

Odpověď

Při řešení těchto otázek je třeba vyjít ze zásady, že subjekty, tj. právnické i fyzické osoby, musí vždy postupovat podle platných právních norem. V případě řešení otázky oprávněnosti fyzických osob zajišťovat úkoly v prevenci rizik v oblasti BOZP anebo činnosti koordinátora BOZP na staveništi je třeba v současném období vycházet ze zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. Tento právní předpis, který je vyjádřením změny koncepce BOZP v České republice, související se vstupem České republiky do Evropské unie, stanoví, že pouze odborně způsobilá osoba po splnění zákonných předpokladů odborné způsobilosti dle § 10 tohoto zákona, a to k zajišťování úkolů v prevenci rizik anebo k činnostem koordinátora BOZP na staveništi, může buď v pracovněprávním vztahu anebo jako osoba samostatně výdělečně činná, vykonávat a odpovídat za úkoly v této oblasti.

Další fyzické osoby, které mohou mít a mají řadu dalších osvědčení, např. osvědčení managera BOZP, osvědčení auditora systému BOZP, osvědčení bezpečnostního technika podle zákona č. 179/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů anebo mají maturitu v oblasti BOZP, popř. osvědčení z dřívější doby před nabytím účinnosti zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mohou vykonávat dílčí činnosti v této oblasti, jako např. zajišťovat školení, vykonávat úkoly podle pokynů zaměstnavatele, ale nemohou za zajišťování úkolů podle platných právních předpisů v oblasti BOZP odpovídat.

Z výše uvedeného vyplývá, že Vaše osvědčení „specialisty bezpečnosti práce“ má nadále pravděpodobně neomezenou platnost, protože zákon č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, řeší pouze platnost osvědčení odborně způsobilé osoby vydané podle tohoto zákona. Zákon č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neřeší platnost osvědčení v oblasti BOZP, která byla vydána podle jiných právních předpisů. S tímto svým osvědčením však nemůžete zajišťovat činnosti odborně způsobilé osoby podle zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pokud přesto budete chtít vykonávat činnost odborně způsobilé osoby v prevenci rizik podle § 9 zákona, musíte se přihlásit ke zkoušce a teprve po jejím úspěšném vykonání a získání osvědčení můžete tuto službu v praxi zajišťovat.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 20. ročník, vydává ROVS

Dotaz č.71

Obracím se na Vás se žádostí o odpověď na dotaz, který se týká praktického výkonu činnosti koordinátora BOZP na staveništi. Ve své praxi se setkáváme často s názorem zadavatele stavby, že ustanovit koordinátora BOZP na staveništi může i zhotovitel, pokud je zadavatelem stavby pro tuto činnost zmocněn. V praxi tak dochází k tomu, že zadavatel vybere ve veřejné soutěži zhotovitele, kterému do obchodní smlouvy uloží rovněž povinnost zajistit koordinátora BOZP na staveništi a dále záležitost BOZP na staveništi neřeší. Můžete mi odpovědět na otázku, zda tím zadavatel neporušuje ustanovení § 14 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů?

Odpověď

V § 14 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, je stanoveno, že koordinátora BOZP na staveništi určuje pouze zadavatel stavby, tj. každá fyzická nebo právnická osoba, pro kterou je stavba prováděna. Doslova je zde stanoveno, že „koordinátorem BOZP na staveništi je fyzická nebo právnická osoba určená zadavatelem stavby k provádění stanovených činností při přípravě stavby, popřípadě při realizaci stavby na staveništi. Právnická osoba může vykonávat činnost koordinátora BOZP na staveništi, zabezpečí-li její výkon odborně způsobilou fyzickou osobou. Z uvedeného je zřejmé, že podle národního práva České republiky je jedině zadavatel oprávněn a povinen určit koordinátora BOZP na staveništi pro danou stavbu. Tuto svoji povinnost nemůže přenášet na další osoby.

Některé státy Evropské unie však transponovaly, resp. převzaly směrnici Rady 92/57/EHS o minimálních požadavcích a bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích do svých národních právních řádů, a to konkrétně článek 3 odst. 1, poněkud jinak. V ustanovení článku 3 odst. 1 této směrnice Rady je doslova stanoveno, že nejen stavebník, ale i „vedoucí stavby, tj. každá fyzická nebo právnická osoba, která je odpovědná za návrh, provádění nebo dozor nad prováděním stavby na účet stavebníka, určí jednoho nebo více koordinátorů BOZP na staveništi pro každé staveniště, kde bude zastoupen více než jeden podnik“. V současné době se na evropské i na národních úrovních hodnotí jak účinnost této směrnice, tak národní právní úpravy jednotlivých států. Výsledky této analýzy rovněž ukáží, jaká varianta pro určení koordinátora BOZP na staveništi je pro zajišťování BOZP na staveništi účinnější.

Do doby než bude schválena změna právní úpravy v této věci, však platí stávající znění § 14 odst. 2 tohoto zákona, tj. pouze zadavatel stavby určuje koordinátora BOZP na staveništi. Zadavatel se této povinnosti a z toho vyplývající i odpovědnosti za dodržování právních a jiných předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nemůže smluvně zbavit. Smyslem výše uvedené směrnice Rady 57/92/EHS a naší národní právní úpravy právě je, zainteresovat nejen zhotovitele, ale nově i zadavatele staveb do řešení otázek v oblasti BOZP, aby stavby byly při výstavbě a provozu nejen kvalitní, finančně efektivní, ale i bezpečné.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 20. ročník, vydává ROVS

....
• 45
• 46
• 47