Otázky a odpovědi

....
• 43
• 44
• 45

Dotaz č.85

Zaměstnavatel nařizuje zaměstnancům přestávku na jídlo a oddech po čtyřech hodinách práce. Jedná se o pracovníky pobírající částečný invalidní důchod, pracující na pracovišti, které má charakter „chráněné dílny“. Pracovní doba pracovníků činí denně 4,5 hodiny (režim čtyři hodiny práce, půl hodiny přestávka, půl hodiny práce).

Zákoník práce v § 88, odst. (1) stanovuje, že: „zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce…“

Zaměstnanci mají zájem odpracovat pracovní dobu vcelku (bez přestávky). Zaměstnavatel namítá, že přestávka na jídlo a oddech musí být poskytnuta po čtyřech hodinách. Zajímalo by mne, zda tvrzení zaměstnavatele je oprávněné a o který předpis se zaměstnavatel opírá.

Odpověď

Na úvod bych si dovolil poznamenat, že institut „chráněná dílna“ byl novelou zákona 435/2004 Sb., o zaměstnanosti od roku 2012 zrušen a nahrazen institutem „chráněné pracovní místo“ (tímto názvem je ale možno označit pracoviště, kde jsou zřízená chráněná pracovní místa apod.).

Zákoník práce v § 103, odst. 5 určuje, že:

„Zaměstnavatel je povinen pro zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením, zajišťovat na svůj náklad technickými a organizačními opatřeními, zejména potřebnou úpravu pracovních podmínek, úpravu pracovišť, zřízení chráněných pracovních míst, zaškolení nebo zaučení těchto zaměstnanců a zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání.“

Pro zaměstnance i zaměstnavatele je také závazné výše uvedené ustanovení o přestávkách na jídlo a oddech.

Vzhledem k tomu, že na získání příspěvku pro zřízení chráněného pracovního místa se vztahují ustanovení § 75 a násl. zákona o zaměstnanosti, je mj. zaměstnavatel povinen v písemné dohodě s Úřadem práce o zřízení tohoto místa stanovit podmínky, za kterých bude příspěvek na zřízení místa poskytován. Jednou z podmínek může být i určení doby poskytování přestávky na jídlo a oddech, případně určení jiné podmínky, která může dobu poskytování ovlivnit. Dále, v závislosti na charakteristice zřizovaného chráněného pracovního místa, lze v dohodě sjednat i další ujednání, na kterých mají účastníci zájem. Úřad práce je povinen v dohodě rozlišit podmínky pro poskytnutí příspěvku, jejichž nesplnění není porušením rozpočtové kázně, a podmínky, jejichž nesplnění bude postihováno odvodem.

Dalším důvodem poskytování přestávky na jídlo a oddech může být sloučení této přestávky s bezpečnostní přestávkou podle § 89 zákoníku práce, v souvislosti kategorizaci prací nebo stanovení jiných pracovních podmínek z jiných důvodů.

Proto je nutné seznámit se i s podmínkami uvedenými v dohodě, stanovenými opatřeními kategorizace prací a dalšími, které stanovují pracovní podmínky u zaměstnavatele, a v případě, že dohoda nebo jiná dokumentace nestanovuje podmínky pro poskytování přestávky na jídlo a oddech, je možno (nutno) poskytovat tyto přestávky v souladu se zněním zákoníku práce.

Vzhledem k délce vykonávané práce bych doporučil jednání se zaměstnavatelem aspoň o změně doby poskytování přestávky na jídlo a oddech.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 20. ročník, vydává ROVS

Dotaz č.84

Škola má uzavřenou smlouvu s lékařem pro poskytování pracovnělékařské péče. K provedení tohoto vyšetření je požadována zdravotní dokumentace od obvodního lékaře. Obvodní lékař provede výpis ze zdravotní dokumentace a na zaměstnanci požaduje úhradu za provedení tohoto výpisu. Můj dotaz je, kdo má tento úkon zaplatit, zaměstnanec a nebo zaměstnavatel?

Odpověď

V případě pracovnělékařských prohlídek výpis ze zdravotnické dokumentace potřebuje poskytovatel pracovnělékařských služeb, a to od registrujícího poskytovatele v oboru všeobecné praktické lékařství. Zaměstnanec je povinen sdělit poskytovateli pracovnělékařských služeb jméno a adresu registrujícího poskytovatele a dalších poskytovatelů, kteří ho přijali do péče (ustanovení § 56 písm. d) zákona č. 373/2011 Sb.). Zákony neukládají povinnost zaměstnanci, aby na žádost zaměstnavatele zajistil výpis ze zdravotnické dokumentace, než půjde na pracovnělékařskou prohlídku. Ustanovení § 42 odst. 1 písm. b) zákona č. 373/2011 Sb. však umožňuje, aby si posuzující lékař vyžádal výpis ze zdravotnické dokumentace prostřednictvím posuzované osoby.

Náklady na výpis ze zdravotnické dokumentace jsou součástí nákladů na provedení pracovnělékařské prohlídky a hradí je ten, kdo nese náklady pracovnělékařské prohlídky; pokud pracovnělékařskou prohlídku hradí zaměstnavatel, je povinen uhradit i náklady na pořízení výpisu ze zdravotnické dokumentace. O cenu vyžádaného výpisu ze zdravotnické dokumentace se tedy zdvihá cena samotné pracovnělékařské prohlídky prováděné posuzujícím lékařem, neboť součástí úhrady nákladů za provedenou pracovnělékařskou prohlídku je i náklad za výpis ze zdravotnické dokumentace.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 20. ročník, vydává ROVS

Dotaz č.83

Je třeba vyžadovat lékařské potvrzení o zdravotní způsobilosti žáka před účastí na lyžařském výcviku, pokud je prováděn maximálně 5 dnů? V hodnocení rizik od ROVSu je uvedeno, že je nutné vyžadovat lékařský posudek před plaveckým výcvikem. Je to nutné vždy? (i když se nejedná o zotavovací akci - méně než 30 dětí, výcvik neprobíhá každodenně).

Odpověď

Bezpečnost a ochrana žáků a studentů mateřských, základních a středních škol je řešená zákonem 561/2004 Sb., školský zákon, který stanoví v § 29, odst. 2:

„Školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. Ministerstvo stanoví vyhláškou opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání ve školách a školských zařízeních a při činnostech s ním souvisejících.“

Ačkoli zákon vyšel v roce 2004, prováděcí vyhláška ministerstva školství dosud vydána nebyla.

Od 1. ledna 2006 platí „Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy“, který stanovuje obecně povinnost školy stanovit opatření k prevenci rizik.

Metodický pokyn v čl. 5 „Zdravotní předpoklady“ stanovuje, že:

Školy se řídí ustanoveními zvláštních předpisů, jež se týkají zjišťování zdravotního stavu žáků a jejich zdravotní způsobilosti pro příslušný obor vzdělání.

Pro účast na některých vzdělávacích činnostech školy, například na škole v přírodě, sportovních a tělovýchovných akcích, výuce plavání nebo lyžařském výcviku, se vyžaduje zdravotní způsobilost, kterou posuzuje a posudek vydává praktický lékař pro děti a dorost. Praktický lékař pro děti a dorost, který dítě registruje, v posudku dále uvede, zda se dítě podrobilo stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci.

Zákonní zástupci nezletilých žáků a zletilí žáci jsou povinni informovat školu o změně zdravotní způsobilosti, zdravotních obtížích žáka nebo jiných závažných skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání nebo na účast na akcích podle odstavce 2.

Změny zdravotního stavu, ke kterým dojde v průběhu vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a které mohou mít vliv na zapojení žáka do prováděných činností, oznamují žáci okamžitě příslušnému pedagogickému pracovníkovi.

Dále článek 15 „Lyžařský výcvik“, mimo další náležitosti, stanovuje: „Doporučuje se, aby zákonní zástupci nezletilého žáka a zletilí žáci předložili před odjezdem prohlášení o tom, že je žák zdravý a ve stavu schopném absolvovat lyžařský výcvik.“

Další náležitosti (mimo předmět otázky) k výuce plavání stanovuje čl. 14 metodického pokynu.

Znamená to, že pro každý lyžařský výcvik a výuku plavání je potřeba posudek praktického lékaře pro děti a dorost. Jelikož plavecký výcvik je rozdělen na delší časové období, platí posudek po celé období, přitom musí být dodrženo ustanovení odst. 4 článku 5.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 20. ročník, vydává ROVS

Dotaz č.82

Prosím o odpověď na dotaz ohledně školení první pomoci:

• konkrétně dle jakých právních předpisů je nutné toto školení zaměstnanci absolvovat?
• kdo je oprávněn provádět toto školení?
• jaká je lhůta opakování školení?
• jak je to se školením u zdravotních a školských zařízení?

Odpověď

Školení zaměstnanců pro poskytování první pomoci je řešeno zákonem 262/2006 Sb., zákoníkem práce takto:

V § 102, odstavci 6 zákoník stanovuje, že zaměstnavatel je povinen přijmout opatření pro případ zdolávání mimořádných událostí, jako jsou havárie, požáry a povodně, jiná vážná nebezpečí a evakuace zaměstnanců včetně pokynů k zastavení práce a k okamžitému opuštění pracoviště a odchodu do bezpečí; při poskytování první pomoci spolupracuje s poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Zaměstnavatel je povinen zajistit a určit podle druhu činnosti a velikosti pracoviště potřebný počet zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první pomoci, zajišťují přivolání zejména poskytovatele zdravotnické záchranné služby, Hasičského záchranného sboru České republiky a Policie České republiky a organizují evakuaci zaměstnanců. Zaměstnavatel je povinen zajistit ve spolupráci s poskytovatelem pracovnělékařských služeb jejich vyškolení a vybavení v rozsahu odpovídajícím rizikům vyskytujícím se na pracovišti.

A dále v § 103, písm. g) ještě zabezpečit, aby zaměstnanci jiného zaměstnavatele vykonávající práce na jeho pracovištích obdrželi před jejich zahájením vhodné a přiměřené informace a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a o přijatých opatřeních, zejména ke zdolávání požárů, poskytnutí první pomoci a evakuace fyzických osob v případě mimořádných událostí,

Informace a pokyny musí být zajištěny vždy při přijetí zaměstnance, při jeho převedení, přeložení nebo změně pracovních podmínek, změně pracovního prostředí, zavedení nebo změně pracovních prostředků, technologie a pracovních postupů. O informacích a pokynech je zaměstnavatel povinen vést dokumentaci.

Zaměstnavatel podle § 103, odst. 3) Zákoníku práce je povinen určit obsah a četnost školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, způsob ověřování znalostí zaměstnanců a vedení dokumentace o provedeném školení. Vyžaduje-li to povaha rizika a jeho závažnost, musí být školení pravidelně opakováno.

 

V důsledku to znamená, že povinnost školit své zaměstnance z poskytování první pomoci mají všichni zaměstnavatelé, kterých se týká Zákoník práce. Při určování zaměstnanců, kteří budou vybrání pro poskytování první pomoci, musí vzít do úvahy rozsah pracoviště, počty zaměstnanců, vzdálenosti a vybavenost pracoviště prostředky první pomoci. Neměli by také zapomenout na vzájemnou zastupitelnost, aby se nestalo, že při absenci školeného zaměstnance, nebude pro pracoviště k dispozici zaměstnanec, poskytující první pomoc.

Oprávněn je školit zaměstnanec poskytovatele pracovně lékařských služeb, dle výše uvedené citace Zákoníku práce a § 53, odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách (373/2011 Sb.):

„Pracovnělékařské služby jsou zdravotní služby preventivní, jejichž součástí je hodnocení vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví, provádění preventivních prohlídek a hodnocení zdravotního stavu za účelem posuzování zdravotní způsobilosti k práci, poradenství zaměřené na ochranu zdraví při práci a ochranu před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a nemocemi souvisejícími s prací, školení v poskytování první pomoci a pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce nebo služby (dále jen „práce“).“

Lhůtu opět stanovuje výše uvedený Zákoník práce při:

• přijetí zaměstnance,
• jeho převedení,
• přeložení,
• změně pracovních podmínek,
• změně pracovního prostředí,
• zavedení nebo změně pracovních prostředků, technologie a pracovních postupů.

Pokud se nejedná o výše uvedený případ, periodicitu stanovuje zaměstnavatel po dohodě s poskytovatelem pracovně lékařských služeb, pokud není právním předpisem stanoveno jinak (viz níže).

I v tomto případě je nutnost konzultace s poskytovatelem pracovně lékařských služeb, protože při převedení a změnách se mohou měnit rizika, vybavení pracoviště prostředky první pomoci včetně jejich umístění, a způsob poskytnutí první pomoci.

Příklad: Pokud zaměstnanec nepracuje na pracovišti s toxickými nebo vysoce toxickými látkami, nemusí být seznámen s poskytováním první pomoci při zasažení jimi, a nemusí být se způsobem seznámen ani zaměstnanec, který byl určen pro poskytování první pomoci. V případě, že zaměstnanec je přeřazen na pracoviště, kde manipuluje nebo kde se vyskytují tyto látky, musí již být seznámen s poskytováním první pomoci při zasaženi touto látkou. Aby to nebylo tak jednoduché, tak v tomto případě musí být s poskytováním první pomoci seznámeni všichni zaměstnanci, kteří s těmito látkami manipulují nebo přicházejí jinak do styku (zákon 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví).

 

Výše uvedená ustanovení platí také pro zdravotnická zařízení, na která se vztahuje Zákoník práce. V tomto případě je nutné věnovat zvýšenou pozornost i jiným předpisům, které stanovují povinnosti jednotlivým zdravotnickým pracovištím (např. na radiologická a obdobná pracoviště se vztahují ustanovení zákona 18/1997 Sb., atomový zákon, na infekční oddělení a laboratoře ustanovení zákon 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve smyslu nařízení vlády 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci).

Právním předpisem není řešeno, jakým způsobem má postupovat zdravotnické zařízení, které je také poskytovatelem pracovně lékařských služeb, což může být lékař v oboru všeobecné praktické lékařství, zaměstnávající jednu sestru (i na něj se přitom vztahuje Zákoník práce).

U poskytovatelů s větším počtem zaměstnanců lze problém řešit interním předpisem, ve kterém bude školení a četnost řešena kvalifikací zaměstnanců.

Pro školská zařízení platí ustanovení Zákoníku práce obdobně.

Obecně bezpečnost a ochrana zdraví ve školách a školských zařízeních je navíc řešena zákonem 561/2004 Sb., školský zákon, který stanoví v § 29, odst. 2:

„Školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. Ministerstvo stanoví vyhláškou opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání ve školách a školských zařízeních a při činnostech s ním souvisejících.“

Ačkoli zákon vyšel v roce 2004, prováděcí vyhláška ministerstva školství dosud vydána nebyla.

Od 1. ledna 2006 platí „Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy“, který stanovuje obecně povinnost školy stanovit opatření k prevenci rizik.

Pro některé „školní“ případy upřesňuje povinnost poskytování první pomoci:

praktické vyučování nebo praktická příprava - článek 8:

„1) Škola a osoba, na jejímž pracovišti se uskutečňuje praktické vyučování nebo praktická příprava, zajistí, aby byly vytvořeny podmínky pro včasné poskytnutí první pomoci a lékařského ošetření při úrazech a náhlých onemocněních. Odpovídá za vhodné rozmístění lékárniček první pomoci s potřebným vybavením. Rovněž zajistí, aby se zásadami poskytování první pomoci byli seznámeni žáci a všichni zaměstnanci školy. Na vhodných místech umístí seznam telefonních čísel zdravotnických zařízení včetně zdravotnických zařízení zajišťujících dopravu raněných, nemocných a rodiček. O provedených opatřeních informuje kromě pedagogických pracovníků a ostatních zaměstnanců školy i žáky.“

 

školní akce konané mimo školu - článek 8:

„3) Opatření k zajištění první pomoci provede škola i při školních akcích konaných mimo školu.“

 

praktické vyučování a praktická příprava uskutečňuje u jiné právnické nebo fyzické osoby - článek 12:

„2) Pokud se praktické vyučování a praktická příprava uskutečňuje u jiné právnické nebo fyzické osoby, musí být ve smlouvě, kterou o tom škola s touto osobou písemně uzavírá, obsažena mimo jiné i ustanovení o opatřeních k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků, včetně ochranných opatření, která musí být přijata, poskytování ochranných prostředků, ochranných nápojů, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků apod. Právnická nebo fyzická osoba je povinna zajistit žákům bezpečnost a ochranu zdraví při pracovní činnosti ve stejném rozsahu, jako tomu je u vlastních zaměstnanců, s přihlédnutím k jejich věku, fyzickému a rozumovému rozvoji.“

 

výuka plavání

U výuky plavání v zařízeních k tomu určených, zajišťuje poskytování první pomoci toto zařízení.

 

lyžařský kurz
Účastní-li se lyžařského kurzu více než 30 žáků do 15 let, je potřebné ustanovit zdravotníka.

 

bezpečnost žáků při soutěžích a přehlídkách

V průběhu soutěže zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví žáků organizátor.

 

U sportovních soutěží, uměleckých soutěží a dalších soutěží, kde to charakter soutěže vyžaduje a je to dáno organizačním řádem, zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví žáků vysílající škola v plném rozsahu, pokud se se zákonným zástupcem žáka nedohodne jinak.

 

předškolní vzdělávání

Vyhláška 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, tento problém neřeší (v části bezpečnosti určuje počet pedagogických pracovníků na počet dětí při běžné činnosti a různých akcích).
 

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 20. ročník, vydává ROVS

Dotaz č.81

Jak často musí být prováděny preventivní zdravotní prohlídky zaměstnanců pověřených „občasným řízením vozidla“ – řidičů referentů?

Odpověď

Vyhláška č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče, která nabyla právní účinnosti dnem 3. dubna 2013, upravuje periodické pracovnělékařské prohlídky též s ohledem na to, zda se při výkonu práce zaměstnance vyskytují rizika ohrožení života a zdraví zaměstnance nebo jiných osob.

Posledně uvedená rizika ohrožení zdraví uvádí vyhláška přehledně ve své příloze č. 2 části II. Mezi riziky ohrožení zdraví je pod bodem 5. uvedeno „Řízení motorových vozidel s výjimkou řidičů podle § 87 odst. 1 zákona č. 361/2006 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, pokud je tato činnost vykonávána jako obvyklá součást výkonu práce nebo jsou do místa výkonu práce přepravovány další osoby“. Pokud jsou zaměstnanci občas pověřeni řízením vozidla – referentského vozidla, pak je řízení motorových vozidel činností, která je vykonávána jako obvyklá součást výkonu jejich práce – tedy při výkonu jejich práce se vyskytuje ohrožení života a zdraví zaměstnance nebo jiných osob.

Frekvence periodických prohlídek zaměstnanců – řidičů referentských vozidel se řídí ust. § 11 odst. 4 vyhlášky č. 79/2013 Sb., a to tak, že v její příloze č. 2 v bodě 5 jsou prohlídky stanoveny ve lhůtách 1x za 6 let, po dovršení 50 let věku 1 x za 4 roky.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 20. ročník, vydává ROVS

....
• 43
• 44
• 45