Otázky a odpovědi

....
• 19
• 20
• 21

Dotaz č.205

Osobě samostatně výdělečně činné (OSVČ), která pracuje na našem pracovišti, se stal pracovní úraz. Musíme tento úraz hlásit v pravidelném povinném měsíčním hlášení na OIP? Máme sepsat záznam o úrazu?

Odpověď

Podle zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, § 12 se na fyzickou osobu, která provozuje samostatně výdělečnou činnost, vztahuje ustanovení § 105 zákoníku práce o povinnostech zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání.

Pokud se zaměstnanci jiného zaměstnavatele (mezi ně patří také OSVČ) stane pracovní úraz na pracovišti tohoto jiného zaměstnavatele, oba zaměstnavatelé zaznamenají úraz do svých knih úrazů (§ 2, odst. 2, nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu).

V praxi to znamená, že vy jako zaměstnavatel, na jehož pracovišti došlo k pracovnímu úrazu jiného zaměstnance, mj. zaznamenáte tento pracovní úraz do své knihy pracovních úrazů, a OSVČ by měla svůj pracovní úraz zaznamenat do své knihy úrazů.

Zjištění okolností a příčin provedete vy, protože k úrazu došlo u vás a výsledky šetření poskytnete dodavateli (zákoník práce).

Záznam o úrazu je povinen sepsat a odeslat zaměstnavatel, u kterého je zaměstnanec v pracovním nebo obdobném poměru (§ 5 výše uvedeného nařízení vlády). Ve smyslu § 12, zákona č. 309/2006 Sb., by Záznam o úrazu měla sepsat OSVČ, která by jej také měla odeslat příslušnému Oblastnímu inspektorátu práce a zdravotní pojišťovně, u které je „zdravotně“ pojištěna, nejpozději do 5. dne následujícího měsíce po vzniku úraz.

V dotazu uvádíte, že zasíláte na OIP pravidelné měsíční hlášení. Žádný zákon zaměstnavateli neukládá, že je povinen zasílat pravidelné měsíční hlášení OIP, „pouze“ zákoníkem práce je zaměstnavateli uloženo, že zaměstnavatel je povinen ohlásit pracovní úraz a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím způsobem uvedeným v nařízení vlády. Pokud tedy nedojde u zaměstnavatele k absenčnímu pracovnímu úrazu, o kterém je vyhotoven Záznam o úrazu, nemusí zaměstnavatel Oblastnímu inspektorátu zasílat žádné „pravidelné měsíční hlášení“.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 22. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.204

Dcera bude končit studium na střední škole. Byl bych rád, kdyby se mnou pokračovala v mojí firmě, která se zajišťuje BOZP a PO. Můžete mi poradit vhodnou školu (jsme z Českých Budějovic) ?

Odpověď

Po absolvování střední školy může vaše dcera tento zajímavý obor studovat v denní nebo dálkové formě studia na VOŠ, Oa a SOU technické v Chotěboři.

Studium je tříleté u denního studia nebo tři a půl roku u dálkového studia a je zakončeno absolutoriem, které tvoří teoretická zkouška z odborných předmětů, zkouška z cizího jazyka a obhajoba absolventské práce. Po úspěšném vykonání absolutoria získá student titul – diplomovaný specialista – (zkratka DiS. za příjmením).

Během studia škola připravuje studenty ke zkouškám k získání Osvědčení z odborné způsobilosti k zajišťování úkolů v prevenci rizik podle zákona č. 309/2006 Sb., v platném znění a také k získání Osvědčení o odborné způsobilosti v oboru PO.

Tato osvědčení mohou absolventi získat přímo ve škole, která spolupracuje s institucemi, které mají akreditaci k provádění zkoušek z odborné způsobilosti.

Absolventi VOŠ v Chotěboři pracují například jako inspektoři OIP v Praze a Jihlavě, odborně způsobilé osoby ve významných firmách, např.  Bosch Diesel s.r.o. Jihlava, TPCA Czech s.r.o. Kolín, Automotive Lighting s.r.o. Jihlava, Futaba CZ  s.r.o. Havlíčkův Brod a mnohých dalších.

Bližší informace o studiu najdete na webových stránkách školy:

http://www.oschot.cz/vyssi-odborna-skola/rizeni-bezpecnosti-prace/

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 22. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.203

Každý zaměstnavatel je podle zákona č. 258/2000 Sb., povinen provést kategorizaci prací a to nejdéle do 30 ti dnů od zahájení výkonu činností. Má kategorizaci provádět osoba odborně způsobilá v prevenci rizik? Kdo je za provedení kategorizace zodpovědný?

Odpověď

Vzhledem k tomu, že žádost o zařazení prací do třetí nebo čtvrté kategorie předkládá osoba, která zaměstnává fyzické osoby v pracovněprávních nebo obdobných pracovních vztazích (zaměstnavatel), a práce do druhé kategorie zařazuje zaměstnavatel, je za provedení kategorizace odpovědný zaměstnavatel.

Pokud zaměstnavateli vznikne škoda z důvodu špatně zpracované kategorizace, a za škodu je odpovědný jeho zaměstnanec, řídí se odpovědnost zaměstnance za škodu příslušným ustanovením zákoníku práce. Pokud je za škodu odpovědná jiná osoba, řídí se odpovědnost občanským zákoníkem.

Pro hodnocení rizik kategorizace prací platí ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví, zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a zákoníku práce.

Zákon o ochraně veřejného zdraví stanoví, že hodnocením zdravotních rizik je posouzení míry závažnosti zátěže populace vystavené rizikovým faktorům včetně pracovních podmínek. Podkladem pro hodnocení zdravotního rizika je kvalitativní a kvantitativní odhad rizika. Výsledek hodnocení zdravotního rizika je podkladem pro řízení zdravotních rizik, čímž se rozumí rozhodovací proces s cílem snížit zdravotní rizika. Přitom hodnocení rizik na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a povinnosti zaměstnavatele v prevenci rizik pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci stanoví zvláštní právní předpisy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a zákoník práce).

Provádět hodnocení zdravotních rizik podle zákona o ochraně veřejného zdraví jsou oprávněny jen fyzické osoby, které jsou držiteli osvědčení o autorizaci. Právnická osoba nebo fyzická osoba, která je podnikatelem, může hodnotit zdravotní rizika jen tehdy, pokud pro ni tuto činnost zabezpečuje fyzická osoba, která je držitelem autorizace. Držitel osvědčení o autorizaci musí být mj. odborně způsobilý. Odborná způsobilost se prokazuje dokladem o ukončeném vysokoškolském vzdělání v oblasti lékařství nebo přírodních věd, popřípadě osvědčením o úspěšném ukončení kursu v hodnocení zdravotních rizik absolvovaném v organizační složce státu nebo příspěvkové organizaci pověřené Ministerstvem zdravotnictví, pokud se ho fyzická osoba za účelem získání odborných znalostí zúčastnila, a nejméně pětiletou praxí na úseku ochrany zdraví a životních podmínek.

Podle zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, je zaměstnavatel povinen zajišťovat a provádět úkoly v hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví zaměstnance.

Podle § 9 zákona č. 309/2006 Sb., v platném znění, zaměstnává-li zaměstnavatel

a) nejvýše 25 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, má-li k tomu potřebné znalosti,

b) 26 až 500 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, je-li k tomu odborně způsobilý, nebo jednou nebo více odborně způsobilými osobami,

c) více než 500 zaměstnanců, zajišťuje úkoly v prevenci rizik vždy jednou nebo více odborně způsobilými osobami.

Z výše uvedeného vyplývá, že kategorizaci prací (s výjimkou měření a vyšetření jako podkladů pro její zpracování) může zpracovat držitel osvědčení o autorizaci podle § 83e zákona o ochraně veřejného zdraví, nebo odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik podle § 10 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Zodpovědnost za prevenci rizik nese zaměstnavatel.
 

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 22. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.202

V příloze Vám zasílám dopis, který nám přinesl zástupce zaměstnavatele, který je náš klient. Rádi bychom se zeptali, zdali toto je standardní postup VZP. Ještě jsme se s tím nesetkali. Zaměstnavateli nejde o výši částky, kterou má uhradit, ale obává se, že zaplacením této částky by mu mohly vzniknout další výdaje (např. v souvislosti s další léčbou zaměstnance).

Odpověď

Podle zákona č. 48/1997 Sb. v platném znění může zdravotní pojišťovna za určitých okolností uplatňovat náhradu nákladů vynaložených na léčení pojištěnce, kterému byla způsobena újma na zdraví třetí osobou. A touto osobou může být i zaměstnavatel. Tuto otázku řeší § 55 uvedeného zákona. V odstavci 1 se uvádí: Příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Samotnou skutečnost, že došlo ke vzniku pracovního nelze považovat za protiprávní jednání. Toto jednání je nutno prokázat. Jakým způsobem?

Musíme vzít v úvahu, kdo může objasňovat příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu. Tak v prvé řadě je to zaměstnavatel. Odstavec 1 paragrafu 105 zákoníku práce uvádí: Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu…. Dalšími institucemi jsou pak na příklad Oblastní inspektorát práce, Policie ČR, soudní znalci, případně další. Zdravotní pojišťovny mezi nimi nejsou. To znamená, že se při svém rozhodování musí opírat o výsledky šetření oprávněných institucí, aby protiprávní jednání prokázaly. Při tom toto prokázané protiprávní jednání musí být v příčinné souvislosti se vznikem pracovního úrazu.

Nyní k samotnému požadavku pojišťovny: Argument o porušení § 102 odst.1 zákoníku práce považuji za chabý. Jedná se o požadavek obecný a brát jej tak jako pojišťovna by znamenalo, že každý vzniklý pracovní úraz je důsledkem protiprávního jednání zaměstnavatele, což není pravda. To je podobné, jako bychom chtěli použít ustanovení § 106 odst. 4 ZP: Každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. To také obecně nelze, protože pak bychom tvrdili, že každý úraz je způsoben protiprávním jednáním zaměstnance. Taktéž nelze považovat za protiprávní jednání nenaplnění některých ustanovení § 102 odst. 5 ZP, protože toto ustanovení uvádí pouze možnosti, jak rizika odstranit, nebo snížit. Sám zákoník práce nepředpokládá, že bude v každém případě zabráněno vzniku rizik. V § 102 odst. 4 je uvedeno:  Není-li možné rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Jinými slovy: Skutečnost, že existuje riziko, automaticky neznamená, že tím došlo k protiprávnímu jednání zaměstnavatele.

Velmi zmateně působí poslední odstavec dopisu pojišťovny, kde se hovoří o „pojištění na následky své zákonné odpovědnosti“. Jestli je tím míněno povinné pojištění zaměstnavatele podle vyhlášky č. 125/1993 Sb., pak by to byl nesmysl, protože toto pojištění je povinné a vztahuje se na škodu, vzniklou zaměstnanci. Cituji: Zaměstnavatel má právo, aby za něho pojišťovna nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu. Zda má zdravotní pojišťovna na mysli nějaké komerční pojištění není vůbec jasné, protože používá nějakou zvláštní terminologii.

U ostatních vytýkaných porušení se nemohu vyjádřit, protože neznám konkrétní okolnosti vzniku úrazu a jen mohu závidět pojišťovně, že disponuje geniálními odborníky, kteří takto „na dálku“ dokáží spolehlivě stanovit okolnosti a příčiny pracovního úrazu.

Rada na závěr: Pokud má Váš klient jistotu, že se protiprávního jednání nedopustil, pak ať nic neplatí. Musí to ovšem písemně sdělit pojišťovně a vyvrátit její argumenty.

Případ Vašeho klienta není zdaleka první a určitě ne poslední. Osobně jsem nabyl dojmu, že pojišťovna si vybírá případy s poměrně nízkými náklady na léčení, což společně s postrašením soudními poplatky, může vést k úspěchu. Zatím ale postupuje velmi amatérsky, což se do budoucna může změnit.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 22. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.201

Jak plnit literu legislativy (BOZP a PO) v případě odloučeného pracoviště, kdy jsou zaměstnanci naší společnosti (většinou se jedná vždy o jednoho zaměstnance) v pronajatých kancelářských prostorech v různých částech ČR a sjednávají v dané oblasti smlouvy a zajišťují péči o zákazníky v oblasti dodávání zemního plynu a elektřiny koncovým zákazníkům (ať už fyzickým nebo právnickým osobám). Jaké povinnosti má zaměstnavatel v těchto případech? Jakou dokumentaci bychom měli mít zpracovanou? Jak často musí být prováděny kontroly pracoviště z pohledu BOZP a PO? Můžou být tyto kontroly vzhledem k velkým vzdálenostem od sídla společnosti prováděny externí osobou?

Odpověď

Povinnosti zaměstnavatele (BOZP) nebo právnické osoby (PO) i v případě odloučených pracovišť jsou stejné jako u ostatních pracovišť. I zde platí povinnosti stanovené zákony č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce, č. 309/2006 sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, a dalšími právními a ostatními předpisů, včetně interních předpisů zaměstnavatele.  V případě pronájmů prostor k výkonu pracovních činnosti zde mohou platit další povinnosti dané smluvním vztahem (měly by součástí smlouvy o nájmu nebo podnájmu).

Vzhledem k tomu, že se jedná převážně o administrativní činnosti, v oblasti BOZP může být zpracována dokumentace, která bude stejná pro všechna pracoviště s výjimkou hodnocení rizik, které se může lišit podle toho, v jakých podmínkách nebo v jakém prostředí je práce vykonávána. V oblasti PO nemusí být v tomto případě zpracována žádná dokumentace, protože se jedná o činnost bez zvýšeného požárního nebezpečí (pokud ale máte detašované pracoviště v objektu, který je začleněn jako činnost se zvýšeným nebo s vysokým požárním nebezpečím, musí mít provozovatel objektu zpracovanou dokumentaci PO, kterou by vám měl předat a vy byste s ní měli zaměstnance seznámit).

Kontroly pracoviště z hlediska BOZP jsou dány zákoníkem práce, kdy zaměstnavatel je povinen pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, přičemž v § 108, odst. 5 je stanoveno, že je povinen organizovat nejméně jednou v roce prověrky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na všech pracovištích a zařízeních zaměstnavatele.

Četnost a způsob si stanovuje zaměstnavatel a není důvod, aby nebyly jménem zaměstnavatele kontroly prováděny externí osobou na základě smluvního vztahu.

Kontroly z hlediska PO musí být prováděny v závislosti na začlenění činnosti podle požárního nebezpečí. U činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí musí být kontrola provedena minimálně jednou ročně (vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, § 13, odst. 1, písm. c)), v rozsahu daném § 12 vyhlášky. Kontrolu musí provést preventista požární ochrany nebo technik požární ochrany nebo osoba odborně způsobilá v požární ochraně (§ 5, odst. 1, písm. e) zákona o požární ochraně). Osoba provádějící kontrolu nemusí být zaměstnancem provozovatele.

Z výše uvedeného vyplývá, že kontrolu odloučených pracovišť je možno provádět externími osobami s příslušnou odbornosti (v oblasti BOZP doporučuji, aby kontrolující měl odbornou způsobilost v hodnocení a prevenci rizik podle zákona č. 309/2006 Sb.), minimálně jednou ročně. Pokud jsou pronajaté kanceláře umístěny v objektech, které jsou začleněny jako činnost se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím, tak ve lhůtách stanovených dokumentací požární ochrany pronajímatele.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 22. ročník, vydával ROVS

....
• 19
• 20
• 21